Úvodem musím říct, že velmi oceňuji Vaši práci. Jsem rád, že se najdou lidé, kteří politiku chtějí dělat a také ji dělají. I když my lidé (většinou v hospodě) reptáme, asi by nás většina tuto práci nedělala. Myslím si, že je to převážně proto, že se neumíme do veřejného života zapojit a vybudovat silnou veřejnou kontrolu. Většinou máme utkvělou představu, že řízení věcí veřejných znamená rychlé vydělávání peněz, získávání lukrativních domů, pozemků a jiných výhod, ale také neprůhlednost, nejasnost, osočování, očerňování a vyhýbání se zodpovědnosti. A toto vše, nevím proč, se poměrně hodně posiluje.
Ale pojďme k policii. Důvodem, proč bych chtěl změny v policii, je skutečnost, že se mě toto téma bezprostředně dotýká. Policie je aparát státu, který sjednává pořádek a vymáhá dodržování zákonů – tedy různá omezení chování. Je to tedy aparát, který na nás občanech „legálně vykonává zlo“. V rámci tohoto obecného pohledu jsou nastaveny i protektivní prvky jako ochrana majetku, zdraví, důstojnosti a života, které osobně považuji za nejdůležitější. Skloubit výše uvedené věci dohromady takovým způsobem, aby občané měli k policii důvěru, bez níž je tento orgán naprosto zbytečný, představuje velmi těžký úkol. Tuším, že to, co píši, pro Vás není nic nového, jen nastiňuji obtížnost situace. Přejděme k tomu, jak si představuji naši policii a co od ní očekávám.
1. Myslím si, že je nezbytné, aby každý policista měl vysokoškolské vzdělání s minimálním dosaženým titulem Bc. Vzdělání by mělo obsahovat převážně podrobný psychologický výcvik – policista se musí umět chovat za každé situace (mnohdy jsou mezilidské vztahy velmi vyhrocené a je potřeba, aby to policista rozpoznal. A věta typu „můžete nám, pane Kocourek, říct, kde jste včera byl“, již mi jeden policista položil při dotazování o vysvětlení, je už nepřípustná). Dále pak kompletní a důsledné vzdělání v oblasti veřejné správy, etiky a znalosti základních právních norem.
Mě jako občana nejvíce zajímá, jací lidé u policie pracují. Podle chování strážníka poznám, jaký je jeho nadřízený i jeho ministr. Chováním myslím např. schopnosti vyjadřovat se, zvládat mezilidské kontakty, ale také kdo za ním stojí. Kupříkladu já když vidím na chodníku policisty, přecházím na druhou stranu, protože nevím, co si o nich mám myslet. Koho zastupují? Co když nemám občanku? Budou mě jen buzerovat? Nevím, kam je mám zařadit. Pomáhají mi nebo mě ohrožují, mám jim důvěřovat? Co když jsou podplacení, kdo za nimi stojí? Místa na vzdělání je v poloprázdných kasárnách dost a vyučující zahraniční lektoři se rádi přijedou podělit o své zkušenosti. Po patnácti letech zkušeností ve státní sféře vím, že nic nejde. Vše je komplikované, atp. Pokud se však jedná o něčí zájem, věci se začnou hýbat velmi rychle.
Od policie očekávám vstřícnost, profesionalitu v pracovním nasazení, organizaci sebe sama a umění chovat se. Policista by měl vědět, na koho se obrátit, když si neví rady, a od koho dostat podporu. Policista nejde člověka zlomit a připravit jej o důstojnost. Jeho záměrem není okamžitě trestat, ale snažit se o konsensus a domluvu a pak teprve, když je to nezbytně nutné, přistoupit k trestu. Samozřejmě to záleží na situaci. To, že se stává terčem slovního útoku, je jasné, na to je připraven, protože ví, že bude trvat ještě dlouho, než si vybuduje přirozený respekt.
2. Musí se propustit všichni policisté, kteří nastoupili před rokem 1989 a jsou v roli nadřízeného nebo zastávají podobnou řídící funkci. I když je stát rodinně založený, je odchod do důchodu nebo výslužného v tomto případě naprosto nutný. Vedoucí pracovníky mohou nahradit lektoři a nebo je možno přímo jmenovat mladé policisty s vysokoškolským vzděláním. Jinak je podle mého názoru jakákoli změna v policii nerealizovatelná.
3. Aby policie efektivně fungovala, musí mít důvěru a respekt občanů. Policii chybí silný nezávislý prvek, který by měl být zakotven ve služebním zákoně. Pro mě je policie funkční, když strážník zastaví sebevědomě premiéra na dálnici, který jel přes povolenou rychlost, a dá jeho řidiči pokutu na místě. Žádné přestupkové řízení, žádné majáky. (Ostatně užití modrých majáků na autech vládních činitelů či poslanců je komunistický přežitek nadřazenosti. Jak by mohl politik rychle něco odstranit nebo zachránit jako záchranka, hasiči nebo policie, když předmětem jeho práce je vyjednávání a konsensus?) Strážník si musí být jist, že za ním stojí silné vedení, protože dělá dobře svou práci. A vedení má oporu ve kvalitním služebním zákoně a nezávislé justici.
4. Materiální vybavení i těch nejzastrčenějších stanic musí být na vysoké úrovni. Internet a počítače musí být samozřejmostí, připojení na centrální informační systémy musí mít každý policista. S tím souvisí i velmi kvalitní systém hodnocení a odměňování. Ne podle toho, kolik strážník posbíral občanek a udělil pokut, ale podle toho, jak se chová, jak je šťastný, jak ho práce baví, jestli jej lidé vnímají jako každodenní součást sebe samých a nikoli nutnost. Nadřízený musí chodit hlídky kontrolovat do terénu. Pod kontrolou myslím jasný a posloupný hodnotící systém, který kontrolovaného policistu bude stimulovat k dalšímu růstu. Nadřízený musí být manažer veřejného sektoru. Všechny způsoby hodnocení a odměňování se dají velmi levně získat. Např. MU v Brně na fakultě Ekonomicko správní mají celou katedru veřejné ekonomie. Tam se zaobírají managementem ve veřejném sektoru. Studenti budou dělat něco smysluplného a konečně se začne propojovat školství s praxí. Musí se zapojit veřejnost, čímž se vychová nová generace, která bude chápat práci policie jinak.
5. Pro mě má policie velmi složité členění, takže těžko říct, o které policii vlastně mluvím. Ovšem čím složitější aparát je, tím pravděpodobněji se v něm nakonec zamotají ti, kdo se jej snaží řídit. Chybí mi marketing a PR, který by mi v jednotlivých složkách udělal jasný přehled a také by mi policii více přiblížil. Před policejními stanicemi by měly vlát státní vlajka ČR a vlajka EU.
Napadají mě úvahy o tom, že je snad až záměr, aby policie byla tak oslabena, jak se nyní jeví. Bylo to až tragikomické, když jsem před několika lety přišel do služebny ohlásit smrt své matky, která zemřela za nejasných okolností v nemocnici. Vyslýchal mne klučina, který předtím pracoval s mým otcem v továrně a protokol „datloval“ na psacím stroji. Člověku se chtělo hned odejít, když věděl, že bude celý případ vyšetřovat on, i když je to milý a hodný kluk. Najednou mi bylo jasné, proti komu stojím a kdo stojí za mnou. A to k smíchu moc nebylo.
Vážený pane Langre, někdo začít musí i s vědomím, že výsledek politického rozhodnutí se projeví poměrně pozdě a nebo strana tímto nepopulárním rozhodnutím ztratí body. Ale politika je hlavně tom, přesvědčit občany o smyslu, diskutovat, otevřít se a spolupracovat. Ne nařizovat, ovládat, těžit ze zamlžování, mít patent na rozum apod. Dlouhodobě se to přece nikdy nemůže vyplatit a jak jistě víte jde o to, aby se Vaše strana udržela u vlády co nejdéle.
Například slyšel jsem, že strážníci na Vsetíně nemají peníze na benzín či služební auta, už nevím, a tak jezdí k případu autobusem. Můj kamarád Vojta odešel od policie, protože měl stejný titul jako jeho nadřízený a chtěl jít dál studovat a nadřízený se cítil ohrožen. Sám o takových případech víte asi nejvíc. Paralyzovaná policie a slabá nezávislost soudů sice může někomu hrát do karet, ale nepřispívá k růstu společenského povědomí.
Omlouvám se, pokud sem pro Vás nenapsal nic inspirativního, ale beru to jako svůj příspěvek k celku. Doufám, že jste zahrnut spoustou podnětů od dalších občanů, kteří mají podobné spektrum úvah, abyste tak mohl efektivně volit svá rozhodnutí podle toho, co vlastně vaši voliči chtějí. Myslím si, že lidé, kteří nemají o politiku zájem a nejsou podněcováni nebo nejsou přizváni ke spoluvytváření svého nebo veřejného života, k volbám nepůjdou.
Přeji hodně zdraví a mnoho pracovních úspěchů.
Srdečně František Kocourek