Knihy o něm poměrně slušně vedou na žebříčku bestselerů už řádku let. Ale abych se přiznal, není mi jasné proč? Jak si tento trvalý zájem vysloužil? Nevykonal nic dobrého, krom toho, že použil svůj um na jímání moci a páchání zla. Tím se stal tak oblíbený?
Nejsem si jist, že takové udržování při životě k něčemu vede. A obávám se, že to vůbec má nějaký odstrašující účinek. Mě už Hitler nic neříká. Mladší generaci už nic neříká komunismus, o kterém se ještě tolik nepublikuje (to má asi čas, než vymřou naši otcové a matky). A to máme teprve nedávnou dobu.
Buď se tyto knihy vydávají pro neonacisty (pár kusů si zakoupí asi zájemci o historii) a nebo jsme my lidé fascinováni morbiditou a zlem. Jinak si to nedokážu vysvětlit.
Schválně, kolik knih se vydalo o jednom člověku, který vykonal něco dobrého např. ve 20 století, když je řeč o tomto období? Odpovídala by kupa knih o něm, kupě o Hitlerovi? Existuje někdo takový? A zajímalo by to vůbec někoho? Jak by se to dobro vlastně definovalo? Co by to mělo být? Jakože někdo za svoje peníze postaví nemocnici a nebo postaví most přes řeku, nebo pracuje v léčebně pro dlouhodobě nemocné, nebo jen tak zdraví lidi na ulici a učí je jak se k sobě chovat, nebo že je někdo hodnej a nikomu neubližuje?
Ostatně, ať už je to cokoli, zní to jako pěkná nuda, co?
Ale zato když někdo zplynuje pár nechtěných lidí, odrhne matky od dětí, postřílí nevinné, anektuje území a podobně, to je jiný kafe. To člověka děsí, má vztek, vře to v něm, má zášť a nenávist, bojí se, je ochromen, zastaví se mu svět. Jaké pocity nás k fascinaci hrůzou a mocí ženou? Máme pocit že žijeme? A nebo si dokazujeme, že náš život má smysl? A nebo máme na chvíli pocit štěstí, že už to tak není? To si asi musí odpovědět každý sám.
Myslím si, že „Ádík“ bude ještě dlouho knižní stálicí. Pak ho možná někdy v budoucnu předběhnou komunisti. A dobro? To zůstane někde zastrčeno v katolických knihkupectvích jako obětní beránek.