M: „Co to pro nás vlastně znamená, že nám padla vláda?“
F: „V podstatě asi nic. Nevím.“
M: „Ale něco to znamenat musí. Trošku se stydím. Topolánek není bůhví co. Ale aspoň se snažili dělat nějaké reformy. Jak teď budeme vypadat venku? To se nemělo stát, když předsedáme EU. Budou si myslel, že jsme neschopní se vést.“
F: „Bych to tak neviděl. Podívej se na Italy. Ti toho taky nejsou moc schopni. Korupce tam frčí jako blázen a když mají problém, tak si hned viníky najdou v Romech a cizincích.“
M: “ Jo, to máš pravdu. Ale nemohu si pomoct. Ten Liška taky nebyl špatnej, první reforma ve školství, která se aspoň nějak veřejně propagovala. A ke všemu nesnáším Paroubka.“
F: „Spíš mi vadí, že se tak stalo v období recese. Myslím si, že ten NERV měl dobrou myšlenku. Národní protikrizový plán nebyl špatnej. Nepumpovali peníze do podniků, to se mi zdálo dobrý. Díky té krizi bysme mohli hodně věcí tady změnit, více podpořit jiné formy podnikání. Jen když seš v řiti tak začneš být kreativní, že jo. Taky teď potřebujeme vládu, která by rychle jednala, protože nikdo neví, jak se krize bude vyvíjet. A socani jak se dostanou k moci akorát napumpujou prachy do fabrik svých kámošů a nacpou je lidem do chřtánu. Ještě štěstí, že nemáme děti.“
M: „Co vlastně s tím, že padla vláda můžeme udělat?“
F: „To fakt nevím. Nechodíme ani na zastupitelstvo, natož za poslancema. Nevěnujeme se tomu. Vlastně ani nevím co se v takových věcech vůbec dělá.“
….vyměnit. Koupím jiný odstín. Tenhle už vyšel z módy a vůbec se sem nehodí. Ostatně celá kuchyň by se už měla zrekonstruovat. Marie si dolévá další šálek čaje. Chvíli mlčíme. Díváme se jinam, kamsi pod stůl. Zítra půjdu koupit ten nový vypínač.