Objevila je tenkrát Marie. Vybavuji si, jak mi s rozzářenýma očima podávala ústřižek z novin. A když na stůl položila předrezervované ubytování, nešlo nic namítnout. Zbalili jsme si věci, koupili dálniční známku a vyrazili přes Vídeň, Salzburg, Innsbruck směr Lech.
Gromly jsou železné sochy člověka v životní velikosti vytvořené britským umělcem Anthonym Gormleym, které jsou instalovány do alpské krajiny a rozprostřeny na cca 150 km2. Sto identických artefaktů je umístěno zhruba ve výšce 2000 m/n s rozdílnou hustotou. Největší je právě kolem horského letoviska Lech. Tato výstava navazuje na ukončenou výstavu v New Yorku.
Na mě ty sochy umístěné volně v horách udělaly dojem.
„Oba projekty si kladou stejnou otázku. Kam člověk patří? Do vykonstruovaného člověkem zbudovaného New Yorku (města) nebo přírody?“
„Tyto díla jsou uměleckými objekty, které byly navráceny zpět přírodě. Jak se změní vztah k místu přítomností těchto přeměněných těl?“
„Pokládám si otázku kam spěje lidský projekt v rámci vývoje biosféry?“
Vnímal jsem je jako tiché strážce. Připadalo mi jako by tam stáli odnepaměti. Cítil jsem z nich respekt a když se začalo smrákat tak i strach. Myslel jsem na ně celý ten čas a při túrách jsem je cíleně vyhledával. Když jsem nějakou sochu našel, postavil jsem se vedle ní, objímal ji, díval se směrem kam ona. Měl jsem pocit, že mám přes ni, větší spojení s okolní krajinou, že ji zažívám intenzivněji.
Takže doporučuji k vidění. A když už nezaujme umění, tak určitě krásné hory, domácí šnaps, jelení klobásky ve Warthu a levnější plechovkové plzeňské, než v našem olomouckém obchoďáku.
Upozornění: text psaný kurzívou jsou slova Anthony Gormleyho vytržená z kontextu. Vzhledem k mé angličtině volně parafrázovaná a bez záruky. Níže jsou uvedeny odkazy, kde se můžete podrobněji obeznámit s autorem a jeho dílem.
Název výstavy: Horiziont Fields
Srpen 2010 – Duben 2012