Vždycky jsem toužil být ve Florencii. Procházet se po městě pod jeho sloupořadím, chodit kolem paláců a nechat na sebe působit tu nádheru toho všeho. Byl to v podstatě můj sen od školních let, kdy jsem o Florencii slyšel poprvé.
Než se člověk vydá do tohoto přenádherného města, musí mít jasný záměr, co chce. Jestli chodit po památkách, nebo jen tak bloumat ulicemi, nakupovat a nebo tam jen být a sedět někde v baru a popíjet kafe correto či aperitiv prosecco. Jestliže se chcete vydat na památky, tak měsíční pobyt je tak akorát, aby jste stihli oběhnout to nejzákladnější. Pokud chcete nasát atmosféru a zastavit se, kde se vám to zrovna zlíbí, tak vám stačí bohatě pět dnů. Méně sem nemá cenu snad ani vůbec jezdit.
Autobus společnosti Tourbus mě vyhodil kousek od vlakového nádraží Santa Maria Novela. Před nádražní budovou jsou nástupiště místní MHD, kde se dá zakoupit lístek. Koupil jsem si dva po 1,20 € a šel hledat nástupiště č. 12, ze kterého mi jel bus do Campu Michelangelo, který je na levém břehu řeky Arna. Camp je zasazen do olivovníkového háje, což může splňovat požadavky pobytu v přírodě. Linka č. 12 jede úplně ze stejného místa, kde jsem vystoupil z autobusu z ČR. Vystoupil sem na zastávce Camping a rovnou stál, jak jinak, než před kempem. Jak sem později zjistil, jezdí tam i linka č. 13, která staví rovnou u nádražní budovy. Postavil jsem stan, připravil luxusní lože a vzhůru do města.
Jako první jsem se rozhodl objevovat levou stranu Arna, tedy čtvrť zvanou Oltrarno. V kempu dostanete malou mapku. Florencie je poměrně malé město, jak se píše na mapce. No uliček je tam jako v mraveništi. Ale stará část se opravdu dá za těch pět dnů projít celá. Od kamaráda Petra jsem měl napsáno pár zásadních objektů, na které bych měl alespoň okem pohlédnout, ne-li tam přímo zajít. Petr, který je zbožný obdivovatel tohoto města, mi to napsal s takovou vervou, že jsem se rozhodl, že se jeho plánem budu řídit. Po celo odpoledním kostelním maratónu v Oltrarnu, jsem opět tento nápad zavrhl. Obrazy a fresky byly natolik dokonalé a sugestivní, že jsem začal pociťovat utrpení, které z nich čišelo. Skoro jsem měl pocit, že jsem toho Krista ukřižoval sám nebo že na tom mám alespoň nějaký podíl.
Nejzajímavější, co mi na této části města přišlo, bylo samozřejmě Piazzale Michelangelo, což je přenádherná vyhlídka na město, které si díky tomu, že je kousek od kempu, užijete až dost. Pak románský kostel San Miniato al Monte, pro srovnání jak vypadalo románské stavitelství u nás a ve Florencii, pro jeho vnitřní jednoduchost a prostornost a taky pro nádhernou vyhlídku na město (najdete ho nad Piazzale Michelangelo). Dále pak náměstí Piazza S. Spirito pro svou jedinečnou atmosféru, zvláště večer, kdy se sem srocují davy mladých lidí, večeří se tady a hraje tu převážně každý večer živá hudba (povečeřet zde je opravdu zažitkem). A pak samozřejmě Galerie Pitti (vstupné 12 €), před níž jsou Thaimrovy želvy (olomoučané ví) a její zahrada Boboli (vstupné 10 €). Na Galerii Pitti se nechte celý den. A pak už prosím nikam jinam nechodit! V baru, např. na rohu Via De Pitti a Via Maggio, si dejte kafe correto, což je presso s lihovinou. Dobré je s grappou (vínovice) nebo whisky. To vás pěkně nakopne k dalšímu pochodu. Pokud máte chuť se ještě procházet, stavte se mrknout na bránu Porta Romana a Forte Belveder. Odtud se dá pěkně spustit přímo až do kempu.
Na druhý břeh Arna se můžete vydat přes most Ponte Vecchio. Působil na mě jako hybrid Karlova mostu a zlaté uličky. Pokud nemáte zájem se prodírat davy dalších turistů, přejděte řeku jakýmkoli jiným mostem. Stavte se tu buď velmi brzo ráno nebo velmi pozdě večer, kdy už tu nikdo nebude. Co se týče turistů nebylo to až tak tragické. Velké davy se srocovaly na tepnách Ponte Vecchio, Galerie Uffizi, Galerie Dell Accademia, u dómu Santa Maria Del Fiore a pak na Piazza Del Signoria. Jinak se zástupům dalo vždy vyhnout. Na druhou stranu je dobré nezapomínat, že i vy jste turista, ať už jedete mrknout kamkoli.
Město doporučuji probloumat. Můžete sice chodit cíleně, jestliže jdete po památkách, ale pokud se necháváte unášet atmosférou je nejlepší jít cikcak uličkami s nějakou milou osobou a povídat si a dívat se a dívat. A tam, kde vás to nadchne nebo zavane, se zastavit a jít si to prohlédnout. Nebo jen poseďte na náměstích a zaposlouchejte se hudby, kterou davy návštěvníků obšťastňují kvanta hudebníků. (I když aspoň Palác Vecchio byste měli vidět a nějakou galerii, kde nebude zrovna narváno). Kolem 19 hodiny se začíná podávat večeře. Některé rušné uličky se pro dopravu úplně uzavřou, roztáhnou se stoly a začne se hodovat. V tomto čase je také nejlepší procházka městem. Dóm Santa Maria Del Fiore při západu slunce celý zoranžoví, což je krása nad krásu. Uličky nejsou tak hektické, všude je plno cinkajících talířů, vůní a štěbetajících lidí ve všech možných jazycích. Po večeři se lidé seskupují kolem barů, popíjejí a baví se. Na náměstí Piazza Della Repubblica hraje hudba pro hotelové hosty, vystupují tam klauni, malíři, ve sloupořadí je možno spatřit akrobatické tanečníky a další muzikanty. Na Piazza Lorenzo Ghiberti za tržnicí je možné uvidět další hudebníky nebo tanečníky. Natrefil sem zde na vystoupení břišních tanečnic. Bloumejte městem a vychutnávejte jeho tep, který mu dodává i mnoho cizinců. Zastavte se v nějakém baru, dejte si sklenku něčeho výborného, zatancujte si a pokud vás to už nebaví, jděte do jiného. Až se bude vracet do kempu jděte přes Ponte Alle Grazie a zastavte se na další sklenku v baru u řeky. Načerpejte zde síly na výšlap na Piazzale Michelangelo. Cestou se ještě můžete stavit na tanec do baru Fló. A pokud jste už unavení, tak si nezapomeňte připravit průkazku, na vrátnici kempu vás zkontrolují a vzhůru se těšit na ráno!
Jestliže nemůžete v kempu usnout, je nejlepší vyrazit do nočního města. Neboť v noci se lidé v kempu milují a člověk by se tam uposlouchal vzdychajících symfonií. Alespoň mě se to tak dělo a tak jsem raději přicházel do kempu kolem druhé a později. Ráno nezapomenout dát kafe correto a vzhůru opět do města. Florencie je mimo jiné i rájem nákupů. A nakupovat je zde opravdu co. Škoda, že nejsem žena, bych se zbláznil, jen těch kabelek nebo kožených rukavic, co tam bylo. Najdete zde např. na Via Dell Vigna Nuova nebo Via De Tornabouni nebo kdekoli jinde všechny světové značky od Gucci až po Armaniho, Pradu, Hugo Boss, Nina Richi, Bulgari atd. Obchody jsou koncipovány jako galerie. Něco takové je požitek vidět, staré paláce, načančané hadry, uhlazení prodavači – dvě ženy a jeden muž. Pro mou peněženku byl dobrý Oviesse na třídě Via Di Panzani a ještě levnější na Via Nazionale u vlakového nádraží.
Až budete znavení městem a budete hledat klid od městského ruchu někde v parku, tak těch moc ve Florencii není, pokud to srovnávám z mého olomouckého pohledu. Jeden je na rohu Via Della Colonno a Via Luigi Carlo Farini, pak nábřeží u mostu Ponte S. Niccolo a pak už jen občasné stromy na některých náměstích. Ještě by se mezi park daly počítat Piazza Della Indipenenza nebo Piazza T. Tasso v Oltrarnu. A večer opět bary a muzika. Pokud se chcete mrknout, jak vypadá směsice národností, skočte si kolem 20 hodiny na Piazza Della Indipenenza. V baru na Via Nazionalae jsem si koupil Plzeň a s barmanem lámanou angličtinou pokecal, jak je to nejlepší pivo na světě. A na rohu téže ulice u Mcdonalds zakoupil křupavé hranolky a zapíjel je báječným pivem a meditoval o duchaplnosti a kouzlu této stravy.
Ráno jsem se sbalil, zaplatil – a tentokrát pomalu – si dal kafe correto, abych se pohledem rozloučil s městem. Kupuji si jízdenku směr Spoleto (je dobré přijít na nádraží tak půl hodiny předem, kvůli frontám), označuji ji v zařízení podobném jako jízdenky MHD a mizím v útrobách regionálního rychlohadu.
Supermarkety: Velký supermarket společnosti COOP je na ulici Via Cimabu, za bránou na Piazza Beccari, pak menší minimarkety po městě. V kempu je o něco dražší.
Doprava: Autobusem z Brna, společností Tourbus, a.s. cena zpáteční jízdenky 3200,- Kč. Můžete jet i Student agency, ale touto společností zásadně nejezdím. Nerozumím jejich prodejnímu systému a dvakrát sem se střetl s velmi neochotným personálem. Stopem to může být obzvláště zajímavé. Místní MHD je poměrně hustá, lístek stojí 1,20 € na dobu 70 minut.
Ubytování: Camping Michelangelo, http://www.ecvacanze.it/new/home_michelangelo.htm. Na stránkách najdete veškeré informace včetně cen. Kemp je vybaven minimarketem a barem. Teplá voda a umývárny přístupné 24 hodin denně. Prádelna. Je vzdálen pět minut od starého města. Při placení je lepší mít hotovost. Berou sice i platební karty, ale mají limit nad 100 €.
Alkohol: Doporučuji pít německá a belgická nebo holandská piva. Je jich ve Florencii poměrně hojné zastoupení. Ve velkých supermarketech narazíte i na plzeň. Víno pijte de la casa, nevyplatí se investovat více jak 3 € za láhev. Vína jsou v dobré kvalitě a abyste měli požitek, že pijete fakt už super dobrý mok, budete muset sáhnout hlouběji do peněženky.
Ceny: Vstupenky jsou uvedeny v plné verzi. Pro studenty existují slevy. Kafe correto 1.20 – 1.50 €, Cappucino stojí 1 €. Restaurace jsou dražší počítejte tak (první chod, druhý chod, plus víno a kafe) 35 – 40 € na osobu. Slušný nákup na celý týden se dá udělat za 25 – 30 € v supermarketu. Budete mile překvapeni tím, že potraviny jsou tu levnější než u nás. Mléko pod 1 € a kafe 1 € mě naprosto dostalo. Je načase u nás zavést euro. Rozhodně bychom pak jezdili nakupovat do Rakouska.