Po vkročení do nízkoenergetického domu olomouckého Sluňákova vás oslní a zahřeje prostorné a slunné foyer. Přírodní materiály působí přirozeným a uklidňujícím dojmem. Personál je trošku nervózní, ale stále usměvavý a ochotný. Dávám si kafi a usedám na zadek před promítací plátno.
Dle programu má první vystoupit partnerské město Nördlingen se svým projektem velkého koupaliště. Pánové nám promítli krátký film o koupališti s ohřevem vody a získávání elektrické energie ze slunce. Pak jeden pán čte připravenou řeč o tom jak celý projekt vznikal a druhý pán mluví spíše o technické stránce věci. Padají čísla. Kolik že oni ušetří energie na ohřev vody a kolik na vytápění a kolik na provoz celého systému, počty návštěvníků za rok, kolik městká kasa doplácí na provoz. A kolik že dokupují energie, když slunko má po fajrontě. A čísla šetrnosti ohromují. Nedá mi to a ptám se, jaký byl rozdíl mezi náklady na pořízení „klasické“ technologie provozu takového koupaliště (tedy ohřev vody plynem a elektrika z běžné sítě) a té nové. Pánové chvíli koukají a pak řeknou že neví. Oni se rozhodli jít touto cestou a o jiné ani nepřemýšleli. Jak nepřemýšleli, vyhrkne mi!?
Pak vystupují zástupci dalších partnerských měst a mluví o svých projektech, kterými chtějí snížit plýtvání energií, jak ve vytápění svých městských budov, tak spotřebě elektriky a také se snaží pro tyto myšlenky získat co nejširší veřejnost. Někteří dokonce konkurují velkým dodavatelům energií. Odvážní Nizozemci z Veenendaalu založili své městské energetické závody na vytápění bytů. Slova jako izolace domů, fotovoltaika, čerpadlové systémy voda vzduch, fondové systémy čerpání peněz, lítají kolem mých uší jako míčky na tenise. A když přichází se smlouvami mezi veřejným a soukromým sektorem, kdy si každý ohlídá svoje zájmy, aby dosáhli společného cíle, neubráním se úsměvu. Vymýšlí měské financování úspor energií, které nabízí soukromým osobám. Občas je slyšet, že spoluužijí finance národní, ale o unijních ani slovo. Pomyslím si, že asi už na ně nemají nárok. U každého projektu se vypichují jeho chyby a dávají doporučení.
Dávám si páté kafy a stále nevím proč to všechno šetření. A že se na něm naši milí partneři asi museli někde nad pivem domluvit. Nevadí jim „asi“ drahé vstupy, protože je neřeší. Napadá mě, že kdybychom u nás v ČR všichni začali šetřit a snížili poptávku po některé z energií, tak dám na to krk, že se nám dle zákonů „něčí“ ekonomiky okamžitě zvedne cena dodávaných energií, aby to pro příště nikoho ani nenapadlo.
Walter Kubik z Lucernu řekl tyto věty, které by mohly vystihovat, krom směrnic EU, myšlenku šetření: „Proč se do podobných projektů pouštět? Může to být kvůli globálnímu oteplování, ale pro nás je v současnosti více důležitější spíše otázka svobody. Jde o to snížit závislost na jednom velkém energetickém dodavateli. Závislost nám znemožňuje politicky jednat. A taky bychom chtěli, aby zůstalo dost energií i těm, co přijdou po nás.“
V závěru vystoupila Suvi Holm z Tampere, která již 15 let pracuje v oblasti snižování energetické spotřeby. Po tichu si přísahám, že hned zítra začnu s nákupem úsporných žárovek a zavazuji se k plánu realizace výměny celého bytu. Přednášející mluví jako malí měští státníci s jasnou vizí. Dívám se do hlediště po nějakém našem městském politikovi. Myslím, že to Suvi Holm řekla výstižněji: „Jak se tak dívám do hlediště žádní politici tu asi už nejsou. Důležitá jsou politická rozhodnutí. Bez nich, přátelé, k žádné změně nedojde.“
Poznámka: Foto v přehledu užito z webu Projektilu.