Reklama
 
Blog | František Kocourek

BUS č. 20

Přisedám si na čtverku, kde už sedí pán s knírkem neurčitého věku s paní v brýlích. Přes uličku sedí má žena a její kolegyně z fachy, která se před týdnem vrátila z Portugalska. Mám tuto zemi rád, tak se dotazuji, jak na ni zapůsobila:

„Jak se Vám v Portugalsku líbilo a co říkáte na Coimbru?“

„Krásné, opravdu a Coimbra? Opravdu krásná. Až na ty žebráky?“ odpoví ženina kolegyně.

„Já si na ně moc nepamatuji, sem tam na nějaké Romy, který chtěli peníze, ale ti mi přišli zajimaví svým tradičním oblečením.“

Reklama

„Rom nebo Cikán?,“ ozval se pán s knírkem.

“ Nerozumím Vám?“  ptám se pána, který si mezitím položil dlaň ruky na stehno a povystrčil loket vpřed.

„Cikán je cikán a nic jinýho z něho nebude!“

„Měli jsme v dětství za sousedy Romy a byli mezi nimi dobří lidé, tak i špatní…,“

„Z Cikána bude zase vždycky jenom Cikán!“ povídá si pán svou.

Rozčílilo mě, že mi skočil do řeči a začal jsem situaci kapku hrotit.

„To je máme všechny pobít, nebo odsunout nebo zplynovat?!“

„Se mnou do školy chodily dvě Cikánky a obě to byly slušné holky.“ zachraňuje situaci doposud mlčící paní v brýlích.

Ponechávám stranou vypovídací hodnotu „slušný člověk“ a uvolňuji se.

„To co je jiné nás vždycky kapku dráždí a Romové jsou prostě jiní. Víte mě ani tak nevadí Romové a jejich dávky, mě spíše vadí, že nás okrádají naši politikové a nikdo z nich za to není odsouzen. To jsou už miliony, které…“

Pán s knírkem se ke mě s očividnou radostí, že máme konečně společné nadávkoidní téma, nahl a povídá:

„Co miliony, pane, miliardy! A nám z toho koláče nechávají jen drobky! Smějou se nám do ksichtu a mají nás za blbce!“

Nechávám pána vymluvit a dívám se přes něj ven na ubíhající krajinu. Přemýšlím o Romech jakým jsou snadným terčem nespokojenosti a co všechno je možné na ně svést.  Pán dokončil větu a taky se začal dívat jinam. O politicích se jen řekne, že kradou a ždímou nás, jako by to byla samozřejmost, jejich podstata práce. A jinak to nebylo a jinak nebude a tak to je. Kolik znás má na to kule ustát mocné. Párkrát jsem to zkusil jen na malé obci a vím své. A když si přičtu ještě osobní neúspěchy…. ještě stěstí, že jsme si tu nechali aspoň ty Romy.